Jako “pravdivý příběh ze života”, ještě před existencí online komunikace, kolovala mezi lidmi tato historka: Mezi inzeráty v jednom dámském časopise nabízel anonymní odborník za příslušnou úplatu poskytnout komplexní několikatýdenní rozpis diety, která měla zaručit rychlé zhubnutí. Ženě, která se rozhodla využít této služby a objednala si program, přišel však v obálce velice stručná výzva k omezení příjmu potravy, vyjádřená ovšem poněkud peprnějšími výrazy.
Je úplně jedno,jestli se to opravdu stalo, či ne. Významné je především to, že příběh je založen na jednom škodlivém mýtu, který můžeme zestručnit do rovnice nadváha = přejídání. Jestliže pomineme výstřelky v podobě absolutního hladovění na jedné straně a patologické závislosti na jídle na straně druhé, musíme konstatovat, že množství potravy přímo úměrné hmotnosti a objemu postavy není. Většina normálních lidí, kteří chodí do práce, nějakým způsobem snídá, obědvá a večeří a rozhodně není pravda, že ten, kdo váží 120 kg toho sní třikrát více než subtilní čtyřicetikilový jedinec. Tak jak to tedy je?
Tajemství jménem metabolismus
Když se ptáte různých lidí na tajemství jejich štíhlé postavy, zjistíte, že je to podobné jako s receptem na dlouhověkost nebo návodem na šťastné manželství. Nic takového, co by navíc mohlo být zjednodušeně a stručně řečeno, neexistuje. Jenže na rozdíl od jiných rad si dotazovaní “štíhlí” neuvědomují, že jejich štíhlost je do velké míry dar přírody a ochotně, celkem pyšně vysvětlují, jak to “oni to dělají”. Aby v tom dámy jako Sophia Loren nebo Jennifer Aniston nebyly samy – sedmdesátník Petr Nárožný, polichocen poklonou ohledně svého vzhledu, kdysi v jednom rozhovoru doporučoval se pořádně nacpat těsně před spaním, protože spánek s plným břichem udělá každému dobře. Pravda je, že na tom, jak moc kdo je nebo není štíhlý, se podepisuje metabolismus a individuální vlastnosti organismu. Je to tedy obráceně, než jak to dotyční jedinci vysvětlují. Sophia Loren má postavu dvacítky ne proto, že si denně dopřává špagety s rajčatovou omáčkou, ale je štíhlá špagetám a rajčatové omáčce navzdory. Většina žen by s takovým denním přídělem sacharidů rozhodně viditelně přibírala.
Jedinečnost versus obecné pravdy
Jestli si ale myslíte, že je na místě rezignovat a svěřit tvar a hmotnost svého těla osudu, jste na omylu. V exaktních vědách, kam patří i zkoumání organismů, jsou jistá pravidla, která platí. Lze poměrně přesně vypočítat, kolik a jakých živin ženské a mužské tělo potřebuje:
- ve vývojovém stádiu
- při sportu nebo jiné fyzické zátěži
- během menopauzy (u žen) a s nástupem stáří
- při snaze o nabrání svalové hmoty
- při hojně rozšířené potřebě zbavit se přebytečných kil
Že existuje menšina, které se daří tato pravidla porušovat na věci nic nemění. Navíc je to výhoda jen zdánlivá – i když zvýšený příjem živin se navenek neprojeví, orgány zainteresované při metabolismu se více “nadřou” a tím vyčerpávají. Proto štíhlí lidé, kteří nesportují a ignorují ověřené zásady zdravé výživy, obvykle umírají dříve.
Pravidla platí pro všechny
Zkrátka podle vědecky podložených propočtů by měl každý konzumovat vyváženou stravu se zastoupením všech makroživin a mikroživin v tom správném poměru, ať už s váhou bojuje více, méně nebo s ní nemusí bojovat vůbec. Pokud si s optimálním složením stravy neví sám rady nebo mu schází časová kapacita, jsou dnes možnosti nechat si sestavit snídaně, obědy nebo dietní večeře odborníky a již hotové je mít v příslušnou dobu připravené ke konzumaci doma či na pracovišti. Že zájemců o krabičkovou dietu přibývá, je sympatický trend a důkaz toho, že lidem není jedno, co konzumují.
Víte, do jaké míry odpovídá složení vašeho jídelníčku výživovým normám?